Jak napěnit mléko na cappuccino?Přidáno: 16.10.2018

Milujete cappuccino, to je bez debat. Ale raději si na něj zajdete do kávarny, protože doma napěněné mléko připomíná jednou spíše pivní pěnu, jindy je výsledek jen teplé mléko bez pěny. Bublá to, prská to, pění to, ale zase se vám pěna prostě nepovedla. Pojďme se na celý postup spolu podívat, ať už jste příště o pořádný kus skvělému cappuccinu blíž (i v teplých ponožkách na doma). 

Musí se vám podařit obě složky - jak espresso, tak mikropěna na mléku. Základem všeho je tedy espresso, jehož přípravu už jsme probrali v dřívějším článku. Pokud se vám nepodaří espresso se správnou cremou, je dokonalé cappuccino ztracené.

 

Ráda bych řekla, že druhý krok, tedy napěnění mléka, je hračka. Ale z vlastní zkušenosti si musím postesknout, že není. Po prostudování nejrůžnějších rad, videonávodů a zaručených postupů musím přiznat, že i tohle je věda. Ne, vlastně je to jednoduché jako facka. Jen je tam velké množství cestiček, jak to jde pokazit. Pěna krásně lesklá, bez bublin a vyšší level je ještě latte art. Pro někoho sci-fi, ale já si doma chci něco takového také dopřát. Pokud máte podobný sen, jdeme spolu na to. 

 

Mléko si nalijeme do (nerezové) konvičky, zhruba tak do poloviny. Kdybychom ho dali více, při napěňování by nám přeteklo. Když méně, nemusí do něj dostatečně dosáhnout tryska.

 

Trysku pro napěňování mléka krátce profoukneme, abychom se zbavili zbytků vody a mléka z minulých příprav. Do mléka ji ponoříme pod úhlem čtyřicetpět stupňů, zhruba centimetr pod hladinu a poblíž okraje. Konvičku však držíme stále vodorovně, nijak s ní neposouváme, nenatáčíme, nekmitáme. V tomto bodě jsem já selhávala. Při napěňování mi to kňučelo, kňouralo, vylo, pískalo, obecně vydávalo strašně nepříjemný zvuk. Jediným důvodem bylo to, že jsem měla konvičku nahnutou a konec trysky se tak dotýkal přímo okraje konvičky a místo toho, aby se utvářela pěna, jen se mi mléko zahřívalo. Odtud pak vznikaly mé kávy á la espresso s teplým mlékem místo cappuccina.

 

Mléko nám tedy správně bublá, co dále? Napěňujeme do teploty zhruba padesát pět až šedesát pět stupňů Celsia, tedy dokud konvičku s mlékem ještě udržím v ruce. A opět nastupuje mé další selhání. Mléko jsem často převařila. Konvičku už jsem v ruce nedokázala udržet, jak byla horká, ale pořád jsem se snažila pěnit a pěnit. Mléko mělo tedy vyšší teplotu a pěna, kterou jsem takto vytvořila, měla v sobě příliš velké bubliny - tedy taková ta moje pivní pěna. Stačí si zapamatovat, že výsledné cappuccino má mít takovou teplotu, abychom jej mohli rovnou konzumovat.

 

Pojďme si zodpovědět ještě dvě otázky, které mě v souvislosti s cappuccinem napadají. Když se tedy řekne mléko, je jedno, jaké bude? Polotučné nebo plnotučné? Zapeklitá otázka. Někdo doporučuje plnotučné, protože dává více vyniknout pravé chuti mléka. Ale podle všeho to není nutnost. Vhodně napěnit jde i polotučné. Má být toto mléko při pokojové teplotě nebo studené z ledničky? Tady je odpověď jednoznačná. Studené mléko je nejvhodnější, protože ho můžete déle zpracovávat, než dosáhne potřebné teploty, a máte tak větší šanci na vytvoření dokonalé pěny. Ideální je k tomu i mít studenou konvičku na mléko. 

 

Dočetla jsem se, že je potřeba udělat tak tisíc cappuccin, než se je naučíte správně připravovat. Osobně si dělám kávu jednou denně. Takže sečteno podrtřezeno - za cca tři roky mám teoretickou šanci, že se budu doma kochat rozetou na kávě. Servíruje se samozřejmě do šálků na cappuccino

 

Tak ať se vám pokusy daří!


Zpět na seznam článků
Zavřít

K článku nebyly přidány žádné komentáře vložit nový komentář