Buďte veselí - Třeštíková Radka - Veselí

Přidáno: 25.11.2018

RECENZE knihy:

O nové knize Radky Třeštíkové jsem si myslela, že je o rodině Veselých. Pak mě podle obálky napadlo, že by mohla být o veselých lidech. Ale že se odehrává ve Veselí na Moravě, to mi došlo až později. Přitom je veselá, i když je v určitých chvílích hodně smutná. Přesně, jak je to v ní i napsáno: “Říká se, že když budete v životě dělat jen to, co už děláte, budete mít vždycky jen to, co už máte. A taky se říká, že život by byl tragédií, kdyby nebyl vtipný.”

Eliška se za ty roky v Praze a na různých místech světa naučila nepotřebovat své rodiče. Vůbec jí nedošlo, že oni potřebují, aby je ona potřebovala. Aspoň občas. Teď se vrací po několika zkrachovalých vztazích z Prahy do rodného Veselí, do svého dětského pokoje a za svými rodiči, kteří sice sdílí společnou střechu, ale už ne tak úplně vztah. Na Veselí toho pro ni není moc veselého. Práce žádná, využití volného času nulové, blízcí kamarádi žádní, okouzlující chlapi žádní a rodiče zralí na rozvod. Kdo by se do něčeho takového nechtěl vrátit. Eliška se snaží postavit na vlastní nohy, i když pod křídly rodičů, a rozjíždí obchod s rybářským a loveckým vybavením. Źivota v obci si užívá v maximální možné míře a bere to nejlepší, co tam najde: přihlásí se na kurz vaření, esperanta, za kamarádku má Lenku, obézní matku tří dětí, a Jarku, která po krachu svého bistra volí alkohol. Chlap se nakonec taky najde, jmenuje se Standa, je podnikatel, vlastník firmy, jenže ta vada se jmenuje “řídí hovnocuc”.


Podle stávajících komentářů od čtenářů, kteří si Třeštíkovou oblíbili, je tahle kniha zklamání. U mě je to jinak. Od Třeštíkové je Veselí mojí první knížkou. A líbila se mi, sedla mi. Je psána s humorem, mnohdy s nadsázkou (opravdu nevěřím tomu, že s mámou chodí třiatřicetiletá Eliška na cvičení matek s dětmi). A pak jsou tam části, které chytnou za srdce a bez problému rozbrečí. To se pak zastavíte a řeknete si, proč jsme se s rodiči neobjímali, neříkali si o našich citech, pocitech, náladách. Proč, proč, proč. A pak jde Eliščin život i přes tragédii v rodině dál. I přes tyto těžké momenty je to pořád pěkné čtení. O zábavu se stará moravština, kterou najdete v každé přímé řeči snad jen s výjimkou toho, co říká Eliška. (Opravdu takto běžně mluví všichni ve Veselí? Z Moravy jsem a nikdy mi to nepřišlo.) Vtipný je samozřejmě kontrast Praha a Morava, respektive co si Moraváci myslí o Pražácích: “Trochu se ušklíbnu, Moraváci se zjevně nikdy nesmíří s tím, že v Praze je úplně všechno, dokonce i to nejlepší moravské víno.”


Eliška dospívá prakticky až na konci knihy, kdy jí dojde spousta věcí, ale nedá se říci, že by byl závěr růžovoučký růžový. Za sebe doporučuji knihu pro oddych, nenáročný humor a zároveň je potřeba počítat s nějakou tou slzou v oku.


Autor: alebo

Hodnocení: 90%


Zpět na seznam článků
Zavřít

K článku nebyly přidány žádné komentáře vložit nový komentář

Copyright 2013 - 2020 © Hot Coffee