Alenka v říši divů = Tereza in Oslo

Tohle čtení má duši. Hlavní kouzlo knihy spočívá v tom, že vám autorka otevírá dveře do vlastního života a nabízí pravdivý příběh, který je o plnění snů, i těch tajných, hledání cesty a překonávání překážek. Přijímačky na vysněnou střední i na vzdálenou vysokou, drsné tréninky gymnastiky, seznámení s princem na bílém koni, stěhování do nádherné země, nejistota při hledání práce i odloučení od rodiny, a to vše zabalené do šlehačky. Kniha je jasný důkaz, že cesta ke snům je trnitá, dlouhá a vyčerpávající, ale splnit si je není nemožné. Spolu s Terezou si pak nakonec řeknete, že je dobře, když se k nim musíte probít.  

Kromě toho mě naprosto pohltil popis Afriky, Keni, a také vzpomínání na mámu. Mátl mě chaos v časové ose - někdy jsem nedokázala přesně určit, co bylo v jejím životě dřív, co bylo paralelně a jak se to prolínalo. Pokud se rozhodnete, že si knihu pořídíte, počítejte s tím, že je psaná sladce, hodně sladce. Jinak je zcela ideální pro zachumlání pod dekou, horký čaj a knihu do ruky.  

Neodolala jsem a vypsala jsem si pár citací a postřehů, které mě zaujaly a přinutily na chvíli přemýšlet o životě a štěstí.

“A tenkrát jsem si uvědomila, že hroutit se z neúspěchu je hloupost. Naopak byste se měli radovat. Neúspěch může totiž váš život přetočit právě tam, kam si to podvědomě přejete, ale zatím na to nemáte odvahu. A to je tak osvobozující pocit.”

“Naučila jsem se najít štěstí v maličkostech. Ve voňavých parcích. V rozpuštěném cukru ledové kávy. V červené rtěnce, kterou jsem náhodou našla pohozenou v kabelce… v malých překvapeních. A v každém novém dnu, který jsem chtěla prožít naplno.”

“To, co doopravdy potřebujeme, je si jen uvědomit, že šťastní můžeme být za jakékoliv situace. Ať se děje co se děje. A záleží to jen a jen na nás samotných.”

“Začala jsem znovu žít. John Erik mě pošťouchnul k tomu, abych si založila blog, protože jsem mu donekonečna vyprávěla, jak moc miluju psaní. A já se jednoho odpoledne rozhoupala. Skrz blog TerezaInOslo a maličkosti běžných dní jsem se snažila sama v sobě zase najít tu dřív usměvavou, energickou a šťastnou bytost, která se mi pořád někde schovávala…”

Taky jsem si půjčila jednu radu do společného soužití v manželství, a to abychom nikdy (!) neusínali, aniž bychom se po hádce usmířili, tedy zády k sobě. A pak taky prima doporučení pro případ, že bych se vydala na sever: “Tak až někdy budete plánovat svůj výlet do Norska, vzpomeňte si na sedmnáctého května. Bude to jeden z těch dní, na který jen tak nezapomenete.“ Oslava norského národního dne, to si musíte dát párek v bramborové placce zvané lomper a točenou vanilkovou zmrzlinu ponořenou do kakaa.