Nevěřte dokonalosti - Paris B.A. - Za zavřenými dveřmi

Jack je charismatický pohledný chlap, úspěšný právník, který neprohrál jediný případ. Grace, jeho manželka, je žena v domácnosti pečující o jejich dokonalý dům a dokonalý vztah. Navenek. Ona z domu nechodí na krok, nevychází ani ze svého pokoje; tedy vlastně ze své cely, případně ze sklepa, z komory, podle toho, kam ji Jack zavře. Když je hodná, může se vidět se svou sestrou, kterou nade vše miluje. Samozřejmě jen za doprovodu a pod bedlivým dohledem Jacka. Na zahradě nikdy nebyla, po domě sama chodit nemůže a jídlo dostává jen když si Jack vzpomene. V Thajsku spolu sice byli, ale ona si rozhodně opálení nezískala sluněním na pláži.

“Je strašlivé záviset na někom druhém, abyste mohli přežít, ačkoliv díky kohoutku v mé miniaturní koupelně neumřu žízní. Mohla bych ale umřít nudou, protože tu není nic, co by mě vytrhlo z prázdnoty dní, které se přede mnou táhnout donekonečna.”

Že něco takového nemůže nikomu projít? No, může - o přátele Grace brzy po seznámení s Jackem přišla (přestala jim odpovídat na e-maily), v práci, která ji velice bavila, dala výpověď a její rodiče se odstěhovali na Nový Zéland. Grace nikomu nechybí. Zůstala jí jen její postižená sestra, která žije ve speciální škole. Tedy zatím tam žije, brzy se má nastěhovat k Jackovi a Grace, kteří pro ni v domě připravují její vytoužený žlutý pokojík. Pak už bude pro Jacka idylka společného života dokonalá. On vlastně Jack připravuje pro všechny něco jiného, než si sami myslí. Kniha v tomto směru krásně pracuje se strachem a napětím.

“Strach. Není nic lepšího. Miluju, jak vypadá, miluju, jak je cítit, a nejvíc ze všeho miluju jeho zvuk.” Na tváři jsem ucítila jeho jazyk. “Miluju i to, jak chutná.”

Samotné akce, která by dodala čtení dynamiku, už v ní ale moc není. Ani postav není mnoho, ty nejsou ve skutečnosti ani potřeba. K žádné z těch několika málo jsem si ale nevytvořila pozitivní vztah, a to ani ke Grace, kterou jsem si možná při čtení oblíbit měla, abych jí přála trochu toho štěstí. Jedna osoba vedle druhé mi byla nesympatická. Možná za to mohou zdvořilostní konverzace na “večírku” hned v úvodních kapitolách, nebo to hrané cukrování mezi Jackem a Grace. Kniha není špatná, to rozhodně ne, ale že bych se od ní nemohla odpoutat, to také ne.

Palec nahoru za pobavení dávám za: “Musíme zabít George Clooneyho.” Souvislosti nebudu prozrazovat, ty si zjistíte při čtení knihy Za zavřenými dveřmi, které doporučuji, pokud máte rádi strach čišící z knih, ale z násilí v nich se vám dělá špatně.

Hodnocení: 80%